Aktuálně Historie Odkazy Kontakty
Soutěž
- Popis projektu
- Pravidla soutěže
- Zúčastněné školy
- Soutěžní dokumenty
- Archiv
- Napiš svůj názor
*}
Likvidace důstojnického sboru československé armády
( poslat odkaz na tuto stránku kamarádovi )

Čistky a na ně navazující represivní a perzekuční opatření proti důstojnickému sboru čs. armády, k němuž došlo v prvních letech po únoru 1948, byly jevem typickým pro komunistický režim v celé době jeho trvání. Ve své nejbrutálnější podobě sice skončil v první polovině padesátých let minulého století, ale v jiné formě pokračoval dál.

Represe zasáhly všechny skupiny důstojníků bez rozdílu. Podobně jako ve společnosti se stali obětí postihů příslušníci všech sociálních skupin. Nikdo si nemohl být jistý, že právě na něj nepadne podezření z činnosti nebo smýšlení, které nejsou v souladu s politickou linií KSČ, dokonce ani její členové a funkcionáři.

Najít klíč, který KSČ uplatňovala při postihu důstojníků, se zatím nepodařilo. V prvé řadě šlo o vojáky, kteří se zejména před únorem 1948 netajili svým demokratickým či antikomunistickým smýšlením. Dále to byli ti příslušníci velitelského sboru, kteří zastávali funkce, jež KSČ potřebovala obsadit svými lidmi. V řadě postihů šlo o vyřizování osobních účtů či o snahu svést své chyby na jiné. Ve většině případů však hledáme konkrétní důvody marně.

Perzekuce důstojníků začala už před rokem 1948
Perzekuce proti velitelského sboru čs. armády se postupné rozšiřovaly na stále větší okruh postižených za používání stále násilnějších metod a výše trestů. První vlna čistek zasáhla především ty důstojníky a generály, kteří zastávali nejvyšší funkce a KSČ je již před únorem 1948 považovala za své ideové protivníky. V dalších vlnách se obětí stávali především důstojníci na stále nižších stupních velení. Nešlo pouze o vojáky z našich západních jednotek, ale o příslušníky všech složek zahraničního i domácího vojska. Začalo také umělé spojování důstojníků do tzv. protistátních skupin, které měly vazby i na civilní sektor. K vynucení "přiznání" se používaly stále brutálnější metody a výše trestů za stejná "provinění" měla stoupající tendenci.

Již poválečné vytváření důstojnického sboru neproběhlo zcela demokraticky. Velitelský sbor jako celek už od osvobození nejen nebyl schopen čelit neustále se opakujícím prověrkám a čistkám, ale dokonce se na nich začal aktivně podílet. Právě to umožnilo KSČ po únoru 1948 vystupňovat politickou perzekuci důstojnického sboru. Ani ty nejbezohlednější čistky zasahující často bojové druhy a kamarády nenarazily mezi důstojníky na organizovanější odpor – naopak to byli právě vojáci z povolání, kteří čistky a následné represe prováděli. Nezřídka jen do doby, než se sami stali jejich obětí.

Čistky v důstojnickém sboru, které byly počátkem dalších forem politické perzekuce, probíhaly v letech 1948–1953 v několika základních etapách.

První vlna perzekucí
První trvala od února do dubna 1948 a jejím motivem i cílem bylo zajistit a zdůvodnit únorový převrat. Obětí se stali proto téměř výhradně ti generálové a důstojníci, jimž KSČ nevěřila již v období let 1945–1948 a dostali se na seznamy "nespolehlivých". Hned v prvních necelých dvou týdnech po 26. únoru bylo z armády propuštěno 27 generálů (např. Heliodor Píka, Karel Janoušek, Alois Liška, Karel Kutlvašr či František Moravec) a 344 důstojníků, většinou spojených s naším vojenským odbojem na Západě. Do poloviny dubna k nim přibylo dalších 469 důstojníků. K zatčení propuštěných důstojníků došlo jen výjimečně a jejich tresty byly vzhledem k těm, které se udělovaly později, poměrně nízké – pohybovaly se do 8 let vězení.

Druhá etapa perzekucí
Druhá etapa proběhla od května 1948 do února 1949 a měla zajistit mocenský monopol komunistů. V tomto období opustilo armádu přibližně 2 000 generálů a důstojníků. Na počátku této etapy došlo k zatčení generála Heliodora Píky, který byl na jejím sklonku, v lednu 1949, odsouzen k trestu smrti (rozsudek byl vykonán v červnu 1949). Průběh procesu a především rozsudek potvrzovaly, že represe proti těm, které komunistický režim považuje za své nepřátele, budou stále tvrdší. Vedle rozsudků smrti byly udělovány tresty mezi 15 a 20 lety vězení, popř. doživotí. Pro druhou etapu bylo rovněž typické organizovaní různých provokací, jež měly důstojníky považované za nespolehlivé zkompromitovat a umožnit jejich zatčení a následné odsouzení.

Třetí etapa perzekucí
Třetí etapa čistek proběhla od března do září 1949. Zaměřila se na určité skupiny důstojníků, především letce ze Západu, kteří byli z armády až na 30 vybraných jednotlivců všichni odstraněni. Začala promyšlená a řízená likvidace celých skupin důstojníků spojených svým vojenským původem, činností za války, vzděláním, stávajícím místem služby apod.

Čistky směřovaly na stále nižší stupně velení. Souviselo to jak se snahou odstranit z armády určité kategorie důstojníků a uměle byly vytvářeny tzv. protistátních vojenských skupin, které zpravidla připravovaly vojenský puč proti novému režimu (Pravda vítězí, Praha – Žatec apod.). V této etapě byla propojována vojenské "protistátní" činnosti s civilní – ve většině tzv. protistátních skupin figurovali vedle vojáků také civilisté (členové Sokola, Junáka apod.). Souviselo to s tažením proti organizacím, které ještě neměla KSČ pod plnou kontrolou a obvykle se chystala je zakázat. Propojování vojenské a civilní složky mělo také vyvolat dojem, že novému režimu hrozí velké nebezpečí – to mělo zdůvodnit velmi tvrdý postup i tresty: rozsudky smrti, doživotní vězení, odnětí svobody od 10 do 20 let.

Čtvrtá etapa perzekucí
Čtvrtá etapa začala na podzim 1949 a probíhala v několika vlnách až do roku 1953. V tomto období se určujícím činitelem stali sovětští poradci, kteří do vyšetřovací praxe vnášeli daleko brutálnější metody a postupy. Doslova nikdo si nemohl být jistý, že se nestane obětí obludné mašinérie, jak potvrdil i osud B. Reicina a dalších vysokých armádních představitelů, kteří měli na čistkách osobní podíl. Pokračovala likvidace celých skupin důstojníků i spojování vojenských a civilních procesů, konaly se také následné procesy, které rozšiřovaly okruh postižených.

Kdo nebyl popraven či zavřen, byl alespoň propuštěn
Výsledkem čistek a dalších perzekucí v armádě byla totální likvidace důstojnického sboru – v roce 1952 již více než 82 % důstojníků přišlo do armády po únoru 1948, z původního velitelského sboru zbylo jen torzo. Některé skupiny důstojníků (západní letci, velitelé západních jednotek, španělští interbrigadisté apod.) byly prakticky zlikvidovány.

Mezi důstojníky, kteří zaplatili komunistickou perzekuci svým životem patřili: plk.gšt Karel Lukas, mjr.gšt.
Jaromír Nechanský
a div.gen. Heliodor Píka.

V letech 1948 - 1959 bylo v inscenovaných procesech odsouzeno k trestu smrti a popraveno 30 důstojníků, rotmistrů a délesloužících.

(Hodnosti jsou uvedeny v době odsouzení, některým byla při rehabilitaci v letech 1990–1991 hodnost im memoriam zvýšena.)

Pronásledováni a perzekvováni komunistickým režimem byli dokonce i ti, kteří odešli z armády dlouho před únorem 1948. Jejich jediným "proviněním" byla často jen služba v čs. předmnichovské armádě. Takto postižen byl i gen. L. Krejčí.

Generál Ludvík Krejčí vykonával v letech 1933 až 1939 funkci náčelníka hlavního štábu. Za branné pohotovosti státu byl na podzim 1938 jmenován hlavním velitelem čs. branné moci. Po roce 1945 již nebyl zařazen na odpovídající funkci a v roce 1947 jej přeložili do výslužby. Po roce 1948 byl šikanován, v roce 1950 degradován na vojína. Poté pracoval jako dělník.

S jeho jménem jsou nerozlučně spjaty formování nové československé vojenské doktríny a úsilí o modernizaci čs. armády.
Text o generálovi



Doporučená literatura pro žáky základních škol a studenty středních škol k dějinám protikomunistického odboje

WebHosting Rozhled 2008, Tvorba INTERNETOvých stránek