Aktuálně Historie Odkazy Kontakty
Soutěž
- Popis projektu
- Pravidla soutěže
- Zúčastněné školy
- Soutěžní dokumenty
- Archiv
- Napiš svůj názor
*}
Osudy válečných veteránů
( poslat odkaz na tuto stránku kamarádovi )



Řada příslušníků československé armády se aktivně zapojila do protinacistického odboje. Následující řádky vás seznámí s místy formování čs. zahraniční armády a místy hlavních bojů a také s nejdůležitějšími organizacemi domácího odboje.

Čs. vojenský odboj v Polsku

Od léta 1939 směřoval hlavní proud čs. emigrantů , složený hlavně z bývalých čs. vojáků do Polska, a to především díky společným hranicím. Polská vláda se však zdráhala podpořit formování čs. jednotky s ohledem na vztahy s nacistickým Německem.

Za této situace část vojáků byla přesunuta do Francie (6 transportů s více než 1200 vojáky). V Polsku zůstalo více než 300 mužů, kteří se přesunuli do výcvikového tábora v Malých Bronowicích. V době polské mobilizace bylo v Polsku více než 600 mužů. Záměr je vyzbrojit a postavit z nich vojenskou jednotku se však nezdařil. Sice byl založen tzv. Český a slovenský legion a začal probíhat výcvik, ale rychlé zhroucení Polska znamenalo evakuaci.

Dne 17. září se velitel jednotky podplukovník Ludvík Svoboda rozhodl vydat vstříc k jednotkám Rudé armády (část nesouhlasila a po složitém putování přešla rumunské hranice – letci odtud byli dopraveni do Francie, ostatní do Sýrie).

Přechodem vojáků skončila činnost Legionu, do SSSR odešla i část letců. Zde však byli zadrženi za přechod státních hranic a internováni v pracovních táborech, odkud se části z nich podařilo dostat až o dva roky později kdy začala být formována v Buzuluku první čs. jednotka na území SSSR.

Čs. vojenský odboj ve Francii

Francie se stala cílem čs. dobrovolníků směřujících sem přes Balkán, Turecko a Střední východ. Zpočátku však mohli bojovat pouze v jednotkách Cizinecké legie.

Po vypuknutí druhé světové války se v Paříži vytvořila Čs. vojenská mise, jíž bylo přiděleno výcvikové středisko v Adge na jihu Francie. Zde byla vytvořena 1. čs. divize, která dosáhla více než 11 000 mužů (z toho více než 3 000 z čs. zemí, a přes 8 tisíc čs. občané mobilizovaní v zahraničí). Čs. vojáci se však zúčastnili především ústupových bojů. V nich ztratili více než 1600 mužů, z nichž více než 400 padlo.
Po podepsání francouzsko-německého příměří se čs. jednotka přesunula do Británie, kam se 13 tisíc osob mobilizovaných ve Francii (z toho asi 1800 letců) přeplavilo cca 5 000 vojáků, z toho asi 900 letců.

Bezprostředně po rozpoutání války začalo být také organizováno čs. letectvo. Transporty bylo do Francie dopraveno 470 letců, kteří mohli zpočátku sloužit také pouze v Cizinecké legii. Přibližně 100 letců tak bylo odveleno na letiště v severní Africe. Zároveň bylo povoleno formování čs. letectva. Do bojů letci zasáhli až počátkem prosince 1939, první letci z letiště Chartres byli přiděleni do prostoru u belgických hranic. Celkem včetně navigátorů, palubních letců a technického personálu bylo nasazeno 170 mužů. Nepřítel ve vzdušných soubojích s čs. letci ztratil celkem 166 letadel. K nejlepším patřili kpt. A. Vašátko a rtm. F. Peřina. Čs. letectvo ztratilo celkem 32 mužů.

Čs. letci ve Velké Británii

Po pádu Francie většina čs. letců působících ve Francii evakuovala do Velké Británie. Do konce roku se jich na britských ostrovech shromáždilo takřka 1300. První čs. perutě vznikly pod dojmem bezprostřední hrozby německé invaze do Británie. Jako první byla v rámci britského letectva (RAF – Royal Air Force) 12. července 1940 zformována 310. stíhací peruť v Duxfordu, o cca tři týdny později 311. čs. bombardovací peruť v Cosfordu, v září opět v Duxfordu 312 čs. stíhací peruť. Jako poslední byla v červnu následujícího roku vytvořena 313. čs. stíhací peruť. Další čs. letci byli také jednotlivě přidělování k jednotlivým britským perutím, několik letců sloužilo v polských leteckých jednotkách.

Čs. letci se podíleli také na ochraně spojenecké lodní dopravy, doprovázeli bombardovací svazy, prováděli hlídkování nad Atlantikem, ničili i pozemní cíle nepřítele. Úspěšně zasáhli v rámci výsadkové operace u Dieppe, v operaci Overlord a podíleli se na ochraně výsadkových operací v Nizozemí (Arhem, Eindhoven), zjišťovali a za letu ničili nacistické střely V-1 a V-2. Celkem čs. stihači v Británii vyřadili během druhé světové války 340 nepřátelských letounů.

Do bojů zasáhla také čs. bombardovací peruť, která prováděla nálety na průmyslové a vojenské objekty v Německu a v jím porobených zemích. O jara 1942 čs. letci hlídkovali a napadali nepřátelské lodě a ponorky v Biskajském zálivu, Severním a Baltském moří a v Atlantickém oceánu.
Ztráty čs. letců činily na 560 padlých.

Hlavní organizace domácího odboje

Obrana národa

V polovině března, bezprostředně po obsazení zbytku republiky a vyhlášení Protektorátu ˇCechy a Morava začaly důstojníci čs. armády vytvářet odbojovou organizaci s názvem Obrana národa.Jádrem programu bylo osvobození Československa a jeho obnova v předmnichovských hranicích.
Zakladateli byli vyšší důstojníci a generalita čs. armády. První podnět vzešel od tzv. rady starších, tvořené generály J. Bílým, S. Vojcechovským, A. Eliášem a H. Vojtou a dalších porad, kterých se zúčastnil i S. Ingr.

Zpočátku byla vytvořena zemská velitelství pro Čechy Moravu, později je doplnilo i velitelství Velká Praha. Zemská velitelství měly vytvořit krajská velitelství, ta okresní velitelství. velitel ON byl generál Bílý, po jeho zatčení gen. B. Homola). V čele zemských velitelství stáli generálové H. Vojta a na Moravě S. Ingr, Velké Praze velel gen. B. Homola.

Vedoucí činitelé ON předpokládali brzké vypuknutí války a její rychlý průběh. Pro závěrečné období války připravovali podzemní armádu, která by vystoupila proti okupantům. Pro tuto armádu byly shromažďovány zbraně, výstroj a potraviny. Významnou složku vedle příslušníků armády plnili příslušníci bývalé Stráže obrany státu a členové polovojenských organizací (Národní střelecké gardy) i Sokolové. legionáři a státní zaměstnanci - železničáři, poštovní úředníci apod.

Členové obrany národa vykonávaly také výzvědnou a zpravodajsko službu, byli ve spojení s londýnskou vládou a prezidentem E. Benešem. ON také zabezpečovala odchod vojáků, především letců, do zahraničí. U jednotlivých velitelství byly ustanoveny tajné zpravodajské orgány.

Nedostatek konspirace a zřejmě i částečné podcenění bezpečnostních složek nacistického aparátu vedlo poměrně záhy k rozsáhlé vlně zatýkání, která prakticky zlikvidovala tzv. první garnituru ON. Zbylé skupiny se snažily o obnovu kompaktní organizace, v roce 1940 se Obrana národa stala členem Ústředního vedení odboje domácího, ale po dalších úderech nacistů se jí již nepodařilo dosáhnout svého bývalého významu.

Petiční výbor věrni zůstaneme

Tato odbojová organizace začala být budována bezprostředně po 15. březnu 1939 a na jejím vzniku se podílely osoby sdružené kolem Dělnické akademie, odbojoví pracovníci kolem YMCY, odbojové skupiny z řad železničářů, poštovních zaměstnanců apod. Organizaci řídila tzv. politická komise – Obranu národa v ní zastupoval gen Čížek. Na přelomu let 1939/1940 byla většina vedoucích pracovníků I. garnitury buď zatčena nebo musela uprchnout do zahraničí. V následujícím období byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího.

PPVZ rozvíjela na celém území protektorátu především zpravodajskou činnost a exilovou vládu informovala o poměrech v protektorátu jednak kurýrní cestou jednak radiovým vysíláním (např. radiostanice Sparta I). Dále organizovala přechod vojáků a odbojových pracovníků do zahraničí, organizovala protestní akce apod., vydávala ilegální tisk. PPVZ soustřeďoval cca 3000 osob. Od října do jara 1942 došlo k rozsáhlému zatýkání a opět na podzim roku 1942 a tím byla tato organizace fakticky rozbita.

Politické ústředí

Tato odbojová organizace se začala formovat již v jarních měsících roku 1939. Byla koncipována jako vrcholné centrum nekomunistického odbojového hnutí a proto nevytvářela větší organizační struktury (cca v ní pracovalo 90 osob, politicky blízkých skupině Hradu). S exilovou vládou udržovala styk jednak prostřednictvím kurýrů, jednak vysílačkami.

PÚ se zaměřilo především na zpravodajskou činnost, vydávalo ilegální tiskoviny, napomáhala k útěkům do zahraničí, podílela se na organizování masových demonstrací. Vysílání zajišťovaly po technické stránce především vojáci z Obrany národa. Na sklonku roku 1939 byla postiženo rozsáhlým zatýkáním, řada členů byla nucena u prchnout do zahraničí. Zbylí příslušníci se podíleli na vybudování Ústředního vedení odboje domácího. Zbytky organizace byly definitivně rozbity gestapem při zatýkání v roce 1944.

Doporučená literatura pro žáky základních škol a studenty středních škol k dějinám protikomunistického odboje

  Fotogalerie







WebHosting Rozhled 2008, Tvorba INTERNETOvých stránek