*}
Tábory nucené práce -Tábor nucené práce Mírov Přikazovací komise mohla uložit pobyt v TNP v délce od tří měsíců do dvou let, a po propuštění uložit zákaz pobytu v určitém místě nebo nařídit vystěhování z bytu. Živnostníkům a drobným podnikatelům mohla odejmout majetek, uvalit na něj národní správu nebo jim odejmout živnostenské oprávnění. První tábory nucené práce – tři v českých zemích a tři na Slovensku – vznikly ještě na sklonku roku 1948. V následujícím roce jejich počet dosáhl maxima – v Československu existovalo 26 TNP. O dva roky již jenom osm a poslední dva byly zrušeny na počátku roku 1954. Některé tábory byly určeny pro několik desítek osob, jiné však až pro několik set. Lidé odeslaní do TNP se proměnili v bezprávnou levnou pracovní sílu, vystavenou na milost a nemilost svým věznitelům. V táborech byly špatné hygienické podmínky, nedostatečná strava a lékařská péče. Tábory byly obehnány několika řadami plotů z ostnatého drátu, vězně střežily hlídky na strážních věžích, které v případě pokusu o útěk měly právo střílet. Na práci byli vězni odváděni spoutaní okovy a případně ještě ve skupině stažení ocelovým lanem. Tábory nucené práce prošlo takřka 20 tisíc lidí, z nich přibližně pětinu tvořily ženy. Nejvíce táborů bylo zřízeno na Ostravsku, Kladensku a Jáchymovsku blízko kamenouhelných a uranových dolů, menší tábory byly vznikly i v blízkosti velkých průmyslových podniků. Nejhorší podmínky panovaly v táborech na Jáchymovsku a Příbramsku. Především pro důstojníky byl určen tábor nucené práce Mírov. |
|