Aktuálně Historie Odkazy Kontakty
Soutěž
- Popis projektu
- Pravidla soutěže
- Zúčastněné školy
- Soutěžní dokumenty
- Archiv
- Napiš svůj názor
*}
Pomocné technické prapory
( poslat odkaz na tuto stránku kamarádovi )

- Ze směrnic pro utvoření a činnost útvarových výběrových komisí
- Svatá Dobrotivá
- Tábory nucené práce

Pomocné technické prapory (PTP)

Zřizování zvláštních vojenských jednotek, do nichž byli zařazováni tzv. „politicky nespolehliví“ vojáci a branci, mělo jednoznačně politický důvod. Šlo o izolaci vybraných osob, které měly projít jen základním výcvikem a dále být využívány k těžkým fyzickým pracím a převychovány v duchu nové ideologie. Tito lidé měli tak být potrestáni za své přesvědčení, třídní původ a nesouhlas s komunistickým diktátem.

Již k prvnímu říjnu roku 1948 byly zřízeny 4 silniční prapory. Těmito jednotkami prošlo asi 2 000 mladých mužů. V září 1950 z nich byly vytvořeny první čtyři pomocné technické prapory (PTP - odtud název "pétépáci") určené pro práce ve stavebnictví (jimž se říkalo lehké) a k 1. říjnu téhož roku vznikly i první čtyři těžké neboli důlní PTP, nasazené v dolech především na Ostravsku.

Politicky nespolehlivý branec

Vytvoření praporů vedlo i ke změnám v odvodním systému, vedle do té doby používaných zdravotních klasifikací (A - D) vznikla nová politická klasifikace E, jíž dostávali všichni tzv. politicky nespolehliví branci. K jejich vyhledávání byl mezi léty 1950-1952 vybudován obludný systém prověřování, na němž se podílely především orgány Ministerstva národní bezpečnosti, Ministerstva vnitra, národní výbory, organizace KSČ a společenské organizace. Armáda se postupně dostávala do role výkonného orgánu, který jen povolával a zařazoval do PTP vytypované osoby. Během vyhledávání politicky nespolehlivých osob docházelo k častým případům udávání a vyřizování si nejrůznějších osobních účtů.

Pomocné technické prapory představovaly pro armádu zdroj velmi levných a v podstatě bezprávných pracovních sil, využívaných k výstavbě nejen vojenských objektů (skladů, letišť, kasáren, bytů), ale "pétépáci" byli nasazováni na nejnebezpečnější práce v dolech a průmyslových podnicích a také všude, kde chyběly pracovní síly.

Navíc armáda mohla vykazovat svůj podíl na boji proti "třídnímu nepříteli". Proto měla zájem na výstavbě dalších jednotek, která pokračovala až do roku 1953 - v té době existovalo již 20 PTP a 6 technických praporů (vytvářeny od května 1951 pro "politicky spolehlivé" brance se zdravotním a jiným omezením pro práce v pohraničí a na utajovaných stavbách, kde "pétépáci" nesměli z tzv. státněbezpečnostních důvodů pracovat) s více než 35 000 muži, tj. šlo o jeden z nejpočetnějších druhů vojsk čs. armády. Vedle tzv. politicky nespolehlivých - mezi něž se počítali synové živnostníků a větších sedláků, funkcionářů nekomunistických politických stran, lidé postižení akčními výbory NF po únoru 1948, studenti vyloučení ze studia, kněží a bohoslovci a jiní - byli v PTP i další vojáci (řemeslníci plnící funkce mistrů a štajgrů, lidé trestaní v civilu pro kriminální delikty, negramotní, Romové apod.). Vojáci perzekvovaní z politických důvodů představovali zhruba třetinu až polovinu stavu. Odhaduje se, že celkově prošlo PTP na 60 000 mužů, z nichž asi 20 - 25 000 bylo "politických".

Výjimečná vojenská cvičení

K dalšímu zneužití armády pro politické cíle komunistů došlo zřízením tzv. výjimečných vojenských cvičení (touto formou byli nadále izolovány např. osoby propuštěné ze zrušených táborů nucené práce). K časově neomezenému cvičení byli povoláváni muži od 17 do 60 let věku, bez ohledu na zdravotní stav a dokonce i branný poměr. Vedle nich začali být postupně povoláváni na cvičení i další vojáci v záloze, v nichž režim viděl nebezpečí. Protože mezi nimi bylo hodně těch, kteří nechtěli vstoupit do JZD, začalo se nově vytvářeným praporům říkat "kulacké". Opět byl vytvořen systém vyhledávání "závadných osob".

Příslušníci PTP i osoby povolané na tzv. výjimečné cvičení žili ve velmi těžkých podmínkách. Byli vystaveni ubíjející dřině, šikanování nadřízených, museli plnit a překračovat pracovní normy, účastnit se politických školení. Prakticky na nic neměli nárok a byli vydáni na milost a nemilost nejen svým nadřízeným, ale často i vedení podniků, kde pracovali. Vzhledem k nedodržování bezpečnostních předpisů i snaze překračovat plán docházelo k úrazům včetně smrtelných. Mnozí z vojáků neměli za celou dobu služby dovolenou, nemohli domů ani při vážném onemocnění nebo smrti svých nejbližších.

Mezi postiženými byli i otcové rodin, které žily v bídě a byly různým způsobem perzekvovány, mladí chlapci vstupující do života - nikdo z nich nevěděl, kdy jeho služba skončí a zda vůbec skončí. Většina "pétépáků" strávila v uniformě daleko více, než bylo předepsaných 24 měsíců vojenské základní služby - mnozí i tři a více let.

Vojenská služba jako nucená práce

Existence pomocných technických praporů odporovala nejen dobovému čs. právnímu řádu, ale především řadě mezinárodních úmluv (např. o nucené práci), a Československo bylo proto na mezinárodním fóru kritizováno podobně jako další země sovětského bloku. Vzhledem k tomu, že armáda i vedení státu nechtěly přijít o obrovskou zásobárnu levných pracovních sil, bylo rozhodnuto tyto jednotky zachovat a pouze změnit jejich označení. Od podzimu 1953 začaly být pomocné technické prapory reorganizovány na technické a k 30. dubnu 1954 byly zrušeny nejen poslední PTP, ale i klasifikace E a instituce výjimečných cvičení. Vytvořily se vojenské technické jednotky, které měly ženijní a stavební charakter, ale byly používány ke stejným úkolům. I v nich nadále sloužili tzv. kádrově závadní, tj. lidé zařazovaní na manuální práci a vystavovaní ideologickému působení i šikanování z politických důvodů. Jejich počet však nelze zjistit.

Vojenské technické či pracovní jednotky existovaly v čs. armádě až do roku 1963 pod různými názvy (technické pluky, mostní a silniční stavební prapory, skupiny vojenských staveb), kdy se staly základem pro vytvoření silničního vojska. Zneužívání vojáků k pracovní činnosti nejen z politických důvodů skončilo až v roce 1990.

Je třeba říci, že "pétépáci" to neměli snadné ani po propuštění do civilu - nesli si sebou svůj cejch a byli různým způsobem šikanováni včetně svých rodin až do roku 1989.


Doporučená literatura pro žáky základních škol a studenty středních škol k dějinám protikomunistického odboje

  Fotogalerie



WebHosting Rozhled 2008, Tvorba INTERNETOvých stránek