Aktuálně Historie Odkazy Kontakty
Soutěž
- Popis projektu
- Pravidla soutěže
- Zúčastněné školy
- Soutěžní dokumenty
- Archiv
- Napiš svůj názor
*}
Kdo byl třídní nepřítel
( poslat odkaz na tuto stránku kamarádovi )

Propuštění z práce
Politické represe, které začaly už ve dnech únorového převratu, postupně zasahovaly stále větší okruh lidí, kteří byli označováni jako třídní nepřátelé. Po těch, které mohli komunisté považovat za své skutečné odpůrce neboli funkcionářích demokratických politických stran, spolků a organizací, představitelích nekomunistické inteligence a studentech označovaných za “podlé vlastizrádce a imperialistické agenty“, přišla řada na další obvykle celé sociální skupiny, jež nový režim potřeboval zastrašit nebo přímo “zlikvidovat jako třídu“: samostatně hospodařící rolníky, z nichž se stali kulaci, drobné živnostníky, řeholníky.

Soudní procesy
V literatuře bývá tento obludný systém označován jako "mlýn na čarodějnice" a jde o velmi trefné přirovnání, protože politické represe opravdu připomínaly pověstné čarodějnické procesy, v nichž byla vina již předem prokázaná pouhým podezřením. Kdo spadl do tohoto soukolí, neměl žádnou šanci na záchranu a musel být semlet. S pomocí sovětských poradců se vytvářely z lidí, kteří se mnohdy ani neznali, celé protistátní skupiny, zatčení byli bestiálním mučením přinucováni přiznávat se k neexistující vině a následně odsuzováni k předem určeným vysokým trestům včetně doživotního vězení a ztráty života.
 

Formy persekuce

-Seznam popravených důstojníků
-Tábor nucené práce
-Pomocné technické prapory

První a základní formou represe obyvatel bylo propuštění z práce, po něm zpravidla následovaly další postihy podle subjektivní míry "provinění" či "nebezpečnosti". Tyto čistky měly vyřadit početnou část občanů z veřejného života a odstranit je z pracovníci kolektivů. Tato forma postihla i důstojníky čs. armády. Jejich propuštění bylo obvykle doplněno zbavením vojenské hodnosti, odnětím vyznamenání, titulů, výsluhy popř. důchodů a dalších náležitosti.

Tresty bez soudu
Těžší formou politického postihu bylo zatčení a vyšetřování, které zpravidla končilo soudním nebo mimosoudním postihem. Všechny zatčené čekalo psychické i fyzické trýznění, které je mělo přimět – a většinou také přinutilo – k přiznání vyšetřovateli předem připravené protistátní činnosti. V případě "zločinů" politické povahy byl využíván nechvalně známý zákon č. 231/1948 na ochranu lidově demokratické republiky. Proto obžalovaní stanuli před zvláště k tomu určeným státním soudem, který vynášel mimořádně tvrdé rozsudky včetně trestu smrti a doživotí. Část odsouzených tvořili také obžalovaní důstojníci. Před vojenskými soudy probíhaly tzv. následné procesy s "pomahači" těch vojáků, kteří byli odsouzeni státním soudem.

Až do února 1949 byly nejčastějšími důvody k zatčení a odsouzení pokusy o ilegální překročení hranice (často vyprovokované nebo vykonstruované), obvinění z činnosti ve prospěch cizích zpravodajských služeb a styky s funkcionáři nekomunistických politických stran, od jara 1949 přešla priorita na přípravy násilného státního převratu a zakládání různých protistátních skupin a organizací. V řadě – a dokonce možná ve většině – případů šlo přitom o různé provokace připravené Vojenským obranným zpravodajstvím (OBZ) a Státní bezpečnosti. Od podzimu 1949 se na vyhledávání "reakcionářů" podíleli sovětští poradci, kteří také určovali důvody k zatčení a odsouzení.

Tábory nucené práce
Vedle forem postihu, probíhajících podle deformovaného právního řádu, se občané stávali také oběti politické perzekuce označované jako mimosoudní, tj. uskutečňované pouhým administrativním aktem bez sdělení obvinění, projednání za přítomnosti postiženého i možnosti obhajoby nebo odvolání. V jistém smyslu se jednalo o daleko nebezpečnější jev, který rozvracel právní vědomí společnosti, vyvolával pocit strachu a bezmoci a umožňoval vyřizování osobních účtů.

Cílem mimosoudního postihu byla internace režimu nepohodlných osob a jejich potrestání otrockou prací spolu se šikanováním, ponižováním a dalšími formami i dobově nezákonného jednání. Nejtypičtější pro tuto formu politických perzekucí se staly tábory nucené práce (TNP) zřízené zákonem č. 247/1948 na podzim 1948, kam byli na dobu tří měsíců až dvou let zařazováni lidé podle libovůle státních orgánů a složek lidosprávy.

Pomocné technické prapory
Do "civilních" TNP byli posílání také někteří důstojníci. Na 300 z nich skončilo v TNP Mírov, který byl zřízen v dubnu 1949 speciálně pro vojáky z povolání. U většiny z nich chyběl zákonný důvod pro odsouzení, proto vojenská správa zvolila tento druh postihu. Uvěznění probíhalo ve velmi krutých podmínkách. Mnozí si také odnesli z vězení či TNP vážné zdravotní problémy, nemálo z nich na následky nelidského zacházení zemřelo.

Další formou perzekuce bylo zařazení k pomocným technickým praporům (o této formě mluvíme podrobně na jiném místě) a povolání na časově neohraničená výjimečná vojenská cvičení. Mnohdy touto formou byli likvidováni drobní zemědělci a řemeslníci, kteří nemohli vykonávat své povolání.

Všichni propuštění z vězení, táborů nucené práce a PTP zůstali pod dozorem bezpečnostních orgánů, především Státní bezpečnosti, vojáci pod dohledem armádní kontrarozvědky. Nadále se potýkali s různými ústrky a šikanováním. Nemohli najít slušnou práci odpovídající jejich kvalifikaci a schopnostem, vykonávali podřadná zaměstnání, jejich děti nesměly studovat. Perzekuční opatření obvykle postihovala v prvé řadě rodinu postiženého. Jednalo se o nucené vystěhování, obvykle z většího města do pohraničí, do objektů zcela nevhodných k bydlení, součástí rozsudku bylo v řadě případů propadnutí majetku nebo jeho části ve prospěch státu.

Doporučená literatura pro žáky základních škol a studenty středních škol k dějinám protikomunistického odboje

WebHosting Rozhled 2008, Tvorba INTERNETOvých stránek