BRYKS Josef

BRYKS Josef, Flight Lieutenant, nadporučík letectva (plukovník in memoriam), letec – stíhací pilot, příslušník 242. peruti, válečný zajatec

* 18. 3. 1916, Lašťany, okr. Šternberk
† 11. 8. 1957, Ostrov nad Ohří

Na západní frontě – ve Francii a v RAF
Po maturitě na obchodní akademii v Olomouci (červen 1935) nastoupil v říjnu téhož roku vojenskou prezenční službu u jezdectva. Poté byl přijat ke studiu na Vojenskou akademii v Hranicích (1936–1937), v jejímž průběhu přešel do jejího leteckého oddělení a až do března 1939 sloužil u letectva.

Krátce po okupaci nejprve pomáhal organizovat ilegální odchody letců do Polska. Během likvidace čs. armády přišel o místo a pracoval u svého tchána řezníka v Dolanech pracoval jako řeznický pomocník. Na sklonku roku 1939 byl převeden do služeb protektorátního Ministerstva vnitra s určením k okresnímu úřadu ve Velkém Meziříčí. Již po třech týdnech však ze státní služby na vlastní žádost odešel a po několika týdnech, v lednu 1940, se vydal na dlouhou a dobrodružnou cestu do zahraničního odboje. Přes Slovensko se nejprve dostal do Maďarska, kde však byl zatčen pro nedovolený přechod hranic a uvězněn v Budapešti. Maďaři ho eskortovali zpátky na Slovensko. Podařilo se mu však uprchnout a přes Maďarsko se dostal do Jugoslávie. Pak již následovala relativně hladká cesta přes Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Dne 10. 5. 1940 byl prezentován u náhradní jednotky čs. letectva ve Francii v Agde, kde konal službu pobočníka. Spád válečných událostí však byl natolik rychlý, že nestačil usednout do kabiny byť jen cvičného letounu. V červnu 1940 se na palubě jedné z evakuačních lodí dostal do Británie. Byl přijat do služeb RAF VR v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer a nastoupil v Duxfordu službu u nedlouho předtím založené 310. čs. stíhací peruti.

Ta však měla v té době pilotů takový nadbytek a tak nastoupil k 242. stíhací peruti, která podnikala denní ofenzivní operace nad okupovanou západní Evropou. Mezitím byl povýšen do hodnosti Flying Officer (npor.). Ve velké letecké bitvě 17. 6. 1941, v níž RAF utrpělo citelné ztráty, byl sestřelen. Lehce popálený Bryks se zachránil padákem a při pokusu o útěk byl zajat a a byl umístěn do zajateckých táborů na území Německa. a Polska.

V zajateckém táboře, marné pokusy o útěk
Ze zajetí se pětkrát pokoušel o útěk ale ani jeden mu nevyšel. V noci 19./20. 4. 1942 utekl tunelem z Warburgu, ale těžce nemocného ho zajal příslušník Hitlerjugend v lesích jz. od Stuttgartu. O další útěk se pokusil z tábora ve Warburgu, 17. 8. 1942 tunelem, vykopaným z cely. Málem byl dopaden když se na letišti 10 km již. od Frankfurtu nad Mohanem snažil dostat do kabiny stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109, ale nakonec byl 8. 9. dopaden příslušníky flaku během náletu na Mannheim. Z tábora ve Schubinu (dnes Szubin, Polsko) uprchl 4. 5. 1943 v bečce na hnojůvku a snažil se dostat přes Gdaňsk do Švédska. Ve Varšavě byl ale zatčen, mučen a utrpěl vážná vnitřní zranění. V září 1943 byl opět převezen do zajateckého tábora. V táboře v Saganu (dnes Źiagań, Polsko) se podílel na přípravě Velkého útěku ze Saganu, k němuž došlo 24./25. 3. 1944, ale nebyl mezi těmi, jimž se podařilo tunelem Harry uniknout. Krátce poté vyšla najevo jeho pravá identita, když do Saganu přišel z Británie doklad o jeho povýšení do hodnosti Flight Lieutenant s uvedením správné podoby jména a s poznámkou „Czech“. Podobně jako další zajatci, pozitivně identifikovaní jako Češi, byl v srpnu 1944 zatčen a převezen na pražské gestapo, kde byl obviněn z velezrady. Byl vězněn na Pankráci a na Loretě, ale na zákrok ochranných mocností byl propuštěn zpět do zajateckého tábora, kde se dočkal osvobození americkou armádou. Za statečné chování v německém zajetí byl po válce vyznamenán Řádem britského impéria (MBE).

Služba v čs. armádě po návratu do vlasti
Do vlasti se vrátil až 6. 10. 1945 se svou manželkou Angličankou. Sloužil i nadále u letectva, byl povýšen nejprve na kapitán (září 1945), pak na štábního kapitána (prosinec 1945) a nakonec na majora letectva (květen 1946).

Do aktivní letecké služby se již vrátit nemohl, neboť jej handicapovala válečná zranění a nedoslýchavost po proražení ušního bubínku. Dne 15. 10 1945 byl přidělen k Leteckému učilišti do Olomouce jako učitel teorie létání a profesor angličtiny.V červnu 1946 vstoupil do národně socialistické strany, byl též předsedou olomoucké odbočky Britsko-československé společnosti, členem Svazu zahraničních vojáků a Svazu osvobozených politických vězňů. Již 29. 2. 1948 byl od LU v Olomouci přemístěn do Havlíčkova Brodu ke zdejší Letecké základně 10. Následně byl 9. 3. 1948 „pro svou politickou nespolehlivost" odeslán na vynucenou dovolenou, 1. 5. na dovolenou s čekaným a 1. 9. 1948 přeložen do zálohy. V té době se však mjr. Josef Bryks již nacházel ve vězení, odkud nevyšel až do smrti.

Vězněm komunistického režimu
V souvislosti s vyprovokovaným a tudíž neúspěšným pokusem o útěk div.gen. RNDr. Karla Janouška do zahraničí byl 3. 5. 1948 v Olomouci zatčen (manželku Gertrudu s malou dcerkou Soniou již předtím prozřetelně poslal do Británie). V přelíčení, konaném 14.–16. 6. 1948 před Vrchním vojenským soudem v Praze byl sice zproštěn obžaloby, ale prokurátor se odvolal a v novém hlavním přelíčení před státním soudem v Praze 9. 2. 1949 byl odsouzen na 10 let těžkého žaláře. K výkonu trestu byl 26. 2. odvezen na Bory, ale po odhalení pokusu o organizovaný útěk byl 12. 5. 1950 Krajským soudem v Plzni odsouzen na dalších 20 let těžkého žaláře (brány věznice měl opustit až 3. 5. 1978). K dalšímu výkonu trestu byl odvezen nejprve na Pankrác (13. 5. 1950), do Mladé Boleslavi (17. 8. 1950), opět na Pankrác (3. 11. 1950), do Opavy (6. 11. 1950), poté do Leopoldova (18. 6. 1952) a nakonec se dostal do jáchymovských dolů, konkrétně na důl Rovnost v Ostrově nad Ohří.

V jáchymovských dolech
Zde ustal se svými pokusy o útěk a naopak se soustředil na dosahování co nejvyšších pracovních výsledků, neboť z hubené mzdy nepřestával podporovat svého starého otce a především desetiletou dcerku, žijící v Británii. To mu však bylo posléze úředně zakázáno, takže ke strádání tělesnému se přidalo i strádání duševní. Následkem toho se u něj začala projevovat srdeční choroba, na níž v noci z 11. na 12. 8. 1957 zemřel ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. Zemřel na infarkt a na následné neposkytnutí lékařské pomoci. Pro tehdejší dobu zůstává charakteristické, že jeho ostatky nebyly rodině vydány k zařízení pohřbu v důsledku "rozsáhlosti a nebezpečnosti trestné činnosti jmenovaného, které se dopustil jednak před zatčením i ve výkonu trestu.“

Do životních osudů Josefa Brykse se velikost doby, v níž žil, i její tragičnost promítla měrou vrchovatou. Z nedlouhých 41 let, které mu osud vyměřil, jich celkem 13 strávil za ostnatým drátem – nejprve v něm. zajateckých táborech a věznicích gestapa a poté v žalářích lidově-demokratického Československa. Stal se tak jedním ze symbolů pohnutých poúnorových osudů čs. válečných letců. V rámci polistopadových rehabilitací byl mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka v.v. in memoriam (29. 5. 1991)

-Tábory nucené práce Vojna
-Další osudy válečných veteránů